[ Link ] Bydlíme v Jeseníkách od roku 1985. Věřte, že v zimě jsme byli na Pradědu poprvé. Nebylo místa, kde bychom snad v zimě nebyli, ale Praděd jaski naší návštěvě stále unikal. Až letos jsme ho "pokořili" a vůbec nelituji, že jsme ráno v sobotu vstávali brzy,ještě za tmy a v mrazu -16°C jsme šlapali. Kolem půl deváté ráno nás na parkovišti u Ovčárny uvítal jen krásný vlčák Horské služby a pak už jen ticho a klid až nahoru. Po hodině a půl šlapání (zastávky kvůli fotografování) jsem rádi usedli v teple restaurace, posilnili se borůvkovými knedlíky, které si dáváme vždy, když jsou někde na horské chatě v nabídce a děláme si jakousi soukromou stupmnici, jak kde byly dobré - tedy Praděd 3/ - a po malém pivu na závěr vyrazili na cestu zpět. To už se vyrojily davy turistů, doslova procesí, pěšmo, lyžmo, kolmo - ještě, že jsme už měli výlet za sebou. Jak říkám, rádi jsme v přírodě sami a tentokrát nám to vyšlo do slova. Výlet nám zpestřil i výhled z věže - díky dokonalé viditelnosti a dalším 73m.n.m. navíc jsem mohli spatřit pouhým okem vrcholy Tater, Lysou horu a Sněžku.
Takové počasí jsme v Jeseníkách nezažili už hodně dlouho - protože nefoukal vítr a to bývá velmi vzácné.