Před časem jsem tu napsal svých pár postřehů z Turecka, nikoliv však z pobytu na dovolené, ale z pobytu pracovního.
Jak plynul od té doby čas, pá věcí se vyjasnilo a pracovní cesty do turecka nabývají na četnosti. Byl jsem tam opět tento týden pondělí-středa a jedu tam zpět zase tuto neděli.
Moje poslední návštěva vedla do oblasti Corlu, což je z Istanbulu asi 150 km směrem na SZ. Jelikož jsem měli jen obchodní jednání, náš partner v Turecku nám poskytnul full service vč. dopravy na místo a hotel nám zajistil přímo v Istanbulu, šlo o jeden z hotelů řetězce Courtyard, konkretě Mariott. Nutno říct, že srovnávat tento hotel s hotelem v Adaně, kde jsem spal už 2x minulý rok, se nedá. To je jiná liga a ke cítit, že patří mezi ty cenově dražší (noc asi 100EUR).
Nicméně, nejvíce mě zaujala bohužel je krátká projížďka autem po nábřeží kolem moře, vedoucí do starého Istanbulu, nacházející se v asijské části, tedy "za hranicí" světadílů.Jak kuluturní neznalec a nijak zvláš´t velký obdivovatel historie, musím říct, že architektonické památky v I. stojí za vidění, minimálne zvenčí, kdy už není čas dostat se dovnitř. Monumentální mešity, chrámy a staré budovy, to je podívaná...Z auta jsem mohli vidět jen okolí nejbližší, ale pohled na ostrov (jehož jméno jsem si nezapamatoval v mateřském jejich jazyce) spojený s městem mostem připomínající Golden gate v SF je úchavtný v podvečer, kdy vynikne navíc krásně nasvícená archotektura, tyčící se na ostrově. Přes most jsem přejeli a dostali se do staré zástavby. Překvapení bylo opět na mé straně -mimo asi 500 rybářů, kteří chytli z mostu a tlačili se tam jako j´hokejoví fandové u mantinel za střídačkou, jsem vjeli napřed do ulice, která byla celá tvořena jednou nekonečnou řadou obchodů - s instalatérskými potřebami. Jelikož oprovoz byl už ve špičce, byl dostatek času shlédnout i sortiment za výlohami. Koupit tam šlo všecho. Od autogenu po čerpadla, řídící ventily, nerezové trubky a jiné - samosebou vše nové! Neskutečné! Zkuste si u nás koupit regulační ventil v obchodě:-))) Při troše štěstí vám vyškolený prodavač nabídne kohout k topení:-)
Druhá ulička, kterou jsem projeli, když jsme se vraceli na hlavní bulvár, byla obchodní čtrť prodejců textilu. opět, brada dolů. Luxusní obchody, které hravě mohou konkurovat pařížškým speciálnám butikům či vídeňský, plné nádherného zboží - za BABAKU!!! Chápu, odkud pochází zboží v našich luxusních buticích, o jednom jsem pslal v souvislosti s předvánočními nákupy v Olomouci:-) A výdlěky nebudou malé, soudě podle cen a srovnáním s cenami obyvklými v našich obchodech. Je také jasné, jakým způsobem se k nám dostávají luxusní věci za luxusní ceny - asi si nikdo nemyslí, že například Versace si je šije sám někde ve Franci, Anglii či Itálii. Brzy by přišel na bubínek...
No nic. Abych jen nechváli, tak jakési staré hradby, chránící historické jádro ostrova, jsou samosebou výzvou pro některé, kteří jejich křovin využívají co by úložiště domovního odpadu. Proto nebylo divu, že na mnoha místech ve větvích starých stromů se nalézají vyhozeníé matrace, koberce ba i kabáty jsem tm viděl:-)
Silnice v oné části města jsu špičkové. Perfektní, bez výmolů, děr a jiných nástrah. Radost zde jezdit. Ostatně, v okolí Istanbulu jsem na žádné hlavní trase nezažil českým podobné tankodromy. Tím se plynule dostávám k dopravě. Istanbul má 12 milionů stálých obyvatel. Přes den je však v půrměru tento stav 18-20 milionů! Věřím. Odpolední špička, která přichází kolem 17. hodiny, tomu odpovídá. To během chvilky z plynule klidně jedoucí kolony je najednou nekonečné troubící parkoviště. A to čas v autě plyne a vy se ani nenadějej, ža stojít už klidně půl, ale i celou hodinu a jste pořád na jednom místě. Nejede nic odnikud nikam.
Přesto všechno, vše má svůj řád a tak ení divu, že lokálně 4 proudová silnice se najednou vcucne do dvouproudové bez jakéhokoliv značení a nikdo se s nikým nesrazí, nikod na nikoho neukazuje vztyčený prostředník, za to o to více se vytrubuje. Jde stejěn jen o místní kolorit, protože troubí všichni na všechny a na všechno. Stejně to nic neřeší, snad jen to, že když už by člověk v 10-11 hodin večer chtěl spát, tak nemůže , protože musí poslouchát klaksony.
Po krátkém relaxu po odpolední projížďce jsme byli odvezeni do restaurantu na večeři. Restaurace (jméno opět nevím) se nacházela na pobřeží v rámci neskutečného nákupního centra (obdova například Plus City v Rakousku, ale zhruba tak 10-15x větší – viděl jsem hodně marketů v různých státech, ovšem takový kolos ještě ne. Nebyl jsem ale v USA…)
Tak restaurant: před vstupem bezpečnostní kontrola. Vše z kapes, hidnky, mobily a td na detektor, na konec ještě projít detektorem pro lidi… Uvnitře černobílá šachovnicová podlaha a centru kruhové msítnoist dominuje asi tak 10 metrů dlouhý grill s dřevěným uhlím. Na roštech se tu přímo před vámi pečou kozlíciJ, zelenina, ryby, ale i takové nafouklé polštáře pečiva o velikosti asi 20x20cm, které mají stěnu asi jen 2mm silnou a když je roztrhnete, tak se opaříte unikající párouJ
Jídlo jsme si zvolili turcké, že, když jsem v Turecku. Takže různé pomazánky na bázi jogurtů, tvarohů, ale i zelenivoé směsi jak syrové, tak pečené, to vše proložené pečenou paprikou a rajčaty a halvně všudypřítomným lilkem (turecky balžán, po česky baklažán). Člověk si zvykne, jen ten kozel mi pořád nějak nejde. Víno jse si vybral podle toho, že jsem ho znal z letadla a chutnalo mi – Yakut – jde o červené velice dobré suché víno a rád si ho dávám při každé cestě. Efes beer ne, ten mi nejede a jiné jsem neměl odvahu testovat. Hostina výborná, jen dost mastná, hodně olivového oleje a i pomazánky jsou celkem mastné. Za to druhý den nemusíte poulit očiskaJ
Po večeři odjezd na hotel, špička trvá a to je už kolem 22. hodiny. Venku leje jako z kove, je asi 4°C. Pikolík nám přivíží auto – Opel Insignia sedan 2,0 dýzl automat světlá kůže. O tom později. Poděkuje, že nám může posloužit a nbízené drobné s velikou úklonou přijímá. Jako odměnu za bakšiš nám otvírá a zavírá dveře.
Ráno jedeme na „místo činu“. Jde o místo, kde se staví na greenu nová papírna. Resp. Nový papírenský stroj, protože fabrika (kartonáž) je v provozu. Už od příjezdu je patrné, že P“v tom má ruce zahraniční kapitál“J Jde o koncern, který mimo výrobu papíru vlastní nemovistosti, betonárky a nějakou přepravu. Fabrika ve stylu skandinávských, tedy rozlehlá, nízké budovy, velké parkoviště a široké vnitřní perfektní komunikace. Uvnitř kancelářské vybavení na úrovni, ne jako v té fabrice v Adaně. Prohlídka nově stavěné haly, přilehlých budoucích tehnologických celků (například betonový skelet nádrže na okruhovou vodu o objmeu asi tak 5-8.000m3, možná i více!)
Jednání v kanceláři o nabízené technologii se vede v AJ, tlumočníka netřeba. Končíme kolem 19. hodiny po dlouhém úmorném jednání, jehož výsledek je zatím nejistý, protože se taktizuje a čeká se, kdo v tendru dá nejmenší cenu a nejlepší poměr cena/UH. Máme v záloze ještě jedno „eso“, zatím nabízíme tzv. Mercedesa za nejvyšší cenu. O slevu 10% si řekli hned, tu jsem poskytli s tím, že to jistě nebude konečná cena a vše se uvidí, až se odešle dnes celý den revidovaná nová nabídka.
Je jasné i to, že část už kontrahované dodávky se musí začít ihned vyrábět, tento zákazní by asi nestrpěl nějaké průtahy a prodlení. Máme aspoň co dělat a to se vším všudy, tato akce bude náročná a bude sloužit jako reference pro obdobné podniky, doufejme nejen v Turecku.
Odjezd z fabriky do I. Opět zpomaluje večerní megašpice. Už asi tak 20km před vjezdem na předměstí je doprava neskutečná, 4 proudy ven, naštěstí do centra to jakžtakž jede. Stavujeme se na večeři, tentokrát z důvodu času už „jen“ v motorestu. Hohó! Motorest, by si jeden myslel. Ovšem dovídáme se, že jde o vyhlášený a vyhledávaný podnik byznysmenů, kteří se chtějí perfektně hlavně rychle najíst a nemuset při tom finančně vykrvácet a hlavně, nemuset zajíždět do centra. Opět bezpečnostní kontrola a už sedíme kolem kulatého stolu o průměru asi 3 metryJ Ještě, že nás trvale obskakuje číšník, protože podívat si mísy se saláty přes toto letiště bychom nezvládli. Opět kozlím na všehcny způsoby, tenmtokrát nezbytný kebab (kozlí), ale už vím, jak na to vyzrát a vybrat si jehněčí či kuře.
Kebab nechávám místním, když je to jejich národní jídlo. Jedna pozoruhodnost – restaurace je bezalkoholická! Tedy no beer, no wine. Za to řada skvostných ovocncýh š´táv, včetně višňové. Mj. víte, že višeň je opět turecké slovo, tak, jako čaj? Já to nevěděl.
Nalitý jsem byl jak zvon, tyhle š´távy zbožňuji a po pravdě, vybral bych si je před pivem.
Večer na hotelu (16. patro) je opět rušný, troubení, ale i po asi 15 minutách nad hotelem přelétavající startující letadla z Ataturk Airport. Jetě, že mám s sebou „bobule“ a za chvilku usínám, ovšem nelze to nazvat pravým spánkem. Na tento hluk nejsem zvyklý a kvalita spánku tomu odpovídala. Ráno odjezd bez snídaně, nechali jsme si však nachystat snída%nový balíček. Letěli jsem totiž v 8:30m.č., takže na letišti bylo třeba být už v 6:30. Doprava už od rána je celkem silná, ovšem v okolí letiště je už asi špička. Troubení, chaos, nekonečné kolony, ale žádná nehoda, žádný ťukanec.
Odlet proběhl bez potíží, dokonce přesně na čas, taktéž i přílet do Prahy. Cestu mi kazila jen hlučná americká mládež – tedy spíše postadolescentní slečny kolem 15-18 let, které byly ze všeho urvané a přílet do prahy komentovaly trvalým vyřváváním marvelous, exciting,perfect, cool, my God a jinými přídavnými jmény a příslovci. Prostě asi nikdy neviděly vesničku Prahu.
Poznámečka k ekonomice: Turecký Istanbul není levné město. Ovšem Praha je pro Turky ještě dražší. Průměrný turcký plat je asi 600-700EUR, ovšem například inženýr konstruktér (schopný) vydělává kolem 3-4000EUR. Gross. Benzín stojí >2EUR, nafta taky. Důchodový věk byl do loňska 48 let!!!!!!! Pro ženy a asi 50-52 let pro muže. Nyní je to jako u ás – 60 a více. To samosebou vyvolalo bouřlivé nadšení těch, kterým se důchod tak vzdáli hned o 10-12 let, ne jako u nás, o 1-3 rokyJ.
Domnívám se, že podle růstu fabrik na zelené louce, kterých je nespočet, se v Turecku kolem I silně investuje, je to vidět i na struktuře obchdoů, zboží, síti hotelů atd – jde prostě o megametropoli, tak jako například o Londýn či Moskvu, nebo Vídeň se vším všudy. Tedy silnými rozdíly a extremy.
Tak to je asi vše, v neděli ráno opět směr Adana. Návrat nejistý, ale snad v pátek. Tak salam alejkum.
Tak Insignia:
po pravdě, dojem takový neutrální.Ani nenadchlo, ani to neodsuzuji. Prostě normální auto, které ničím nevybočuje. Dýzl je s největší pravěpodobností ten 2litr s výkonem kolem 110kW (tvrdil majitel, já to nevím, protože jsem se o ní nikdy nezajímal), automat je jen 5° (se mi zdá). Uvnitř je ho slyšet tak asi jako v Oktávce II, převodovka ale řadí opravdu hladce a není to téměř vůbec znát. Auto bylo na 18´´ kolech, takže při přejezdu například retardérů na letišti byly rázy od kol hodně ostře znát. Podvozek je spíše tvrdší, tak, jako sedadla. Já jsem seděl vpravo vzadu, přede mnou seděl kolega, co má asi 190cm a min. 110kg váží, kolena měl těsně před palubovkou. Já jsem si hověl pohodlně, protože jednak lze v Insignii zasunout nohy pod sedačku a jednak koleny jsem se opěradla předního sedadla vůbec ani nedotýkla (měřím asi 186cm). Nad hlavou je ale opravu asi jen 2-3cm a když se chce člověk "šponovat", tak se dotýká hnedle stropu.
Za jízdy je vzadu slyšet celkem zřetelně aerodynamický hluk vzduchu, který se někde motý na hraně střechy, nebo na hraně zadního okna.
Dyzaj vnitřku je pro mě velmi hezký a klidně bych s tím mohl žít. Dojem útulnosti, volant má parádní vedení v poloze 3/4 na 3. Výbava maximální, včetně navigace, jak jsem řekl, světlá kůže. Zde bych jen řekl, že tvrdá sedadla a opěradla jsou tvrdá asi pro mě, jinému by asi nevadila, ale jsou pohodlná, včetně slušně dlouhého sedáku, který je pro dvě místa vytažený. Tím naznačuje výrobce, že nejlepší cestvání bude ve čtyřech. Uvítal bych i výhřev zadních, protože není nic nepříjemnějšího, než když jen v košili vlezete po ránu do vymrzlého koženkového vnitřku:-( Negativně hodnotím opravdu malý nástupní otvor do zadu, kolega by tam měl problémy, protože by musel svými 12 botami nutně okopat vše kolem prahu. To je fakt slabý profil. Kufr v sedanu (nebo to je ten HB, kterému se otvírá i sklo?? To nevím, protože já viděl vždy jen dálkově otvírané víko kufru - mechanicky, pružinami, ne servem) je tak akorát - po naložení našich zavazdel -tedy dva kufry na rolnách a dvě tašky s PC a pár kabátů a balo to tak akorát. Stěhovák je asi I.kombi.
SPotřeba - po ujetí asi 300km vč. couračky po Istanbulu ve šoiče a s automatem - 7,2, na dálnici jsme jeli do 150 dle tacha, jiank kolem 100. Dodržoval rychlost.
Jako výhodu v daném provozu vidím přední i zadní čidla PA. Bez nioch by byly asi rychle odřené oba nárazníky, I klame tělem, protože je velká a zaoblené rohy kastle zhoršují odhad, kdy už bude nárazník brát lak z druhého auta a kdy to ještě vyjde.
Když I srovnám s Pasátem, tak já bych si zvolil zcela jistě I - daleko hezčí zvenčí i zevnitř a nemá ji zatím každý:-)Nevím však, kolik stojí, ale odhaduji v této výbavě Sport kolem 800.000. A tam bych už asi byl hodně opatrný na unáhlené závěry.
PS: plasty jsou tvrdé a to včetně výplně dveří. Já to ovšem omáknu jen jednou a víc už na to sahat nemusím, takže mi to nevadí a neberu to jako všude v tesetch uváděné mínus. Auto mělo ajeto asi 22.000km a zatím nikde nic nevrzalo ani neklepalo.
13.01.2012, 18:08 | Zdeny60
