Řku si tak pro sebe, je konec roku, kamaráde, celej rok dřeš jak vůj, je čas, udělat si radost. V překladu, že je čas vymenit auto. To prodádím vždy koncem roku, ob jeden, ob dva, občas i o více, ale to zřídka.
Tak jsem drahný čas věnoval po bezesných nocích přemítání, jakou cestou obměny se vydat. Však si mnozí z vás vzpomenou, jak jsemtu dával různé dotazy a vyzvídal, jak tohle či tamot. Padaly tu nápady Lexus, BMW - však zadní náhod jsem měl naposledy v roce tuším 1990, kdy jsem si za tehdá nekřesťanský peníz 220.000 a k tomu Video VHS HiFi Panasonic NV55 dovezl z Prahy Sierru, asi 3 roky starou...
Pak jsem přemýšlel i nad Volvem, přiznám, že i nad Mondeem. Co ale čert nechtěl, ve F-M byl k prodeji jedn krásný Outback, full výbava, servis jenv Subaru, řada vylepšení, nepatrně najeto, TZ atd...
A přesto, že rozum mi říkal - nejezdi tam, máš doma to samý,taky málo najeto, nyní po opravě po nehodě půl auta nov včetně laku... mi srdce ( a manželka) říkalo,abych se na něj jel asoň mrknout. Nu, poslechl jsem oba nezjištné rádce, manželku v drahné hodinně raní vyburcoval z teplé postele, abych ji záhy vytáhnul do deštivého sychravého rána, stvořenému ke všemu, ale jen ne k cestě za výběrem vozu.
Za hodinku jsem vyrazili. Cesta ubíhala krásně, provoz nulový, dálnice prázdná, dokonce i pavouci ve výfuku zmerčili, že se něco dějeJ
Přeskočím 2-3 hodiny času a posunu hned cestě zpět. Jen uvedu, že auto bylo v neskutečném stavu i pro mě ( a to je už co říct, vše ošetřené, nástřiky, řada vylepšení, nové Alu s novými letními pneumatikami, všechny faktury od A do Z chronologicky seřazené, serviska vedená s reálnými údaji, no prostě no comment. I jízda splnila mé očekávání a vše se potvrdilo,. Když se vůz zvednul v servisu na zvedák a já viděl i takové banality, že všecny šrouby na spodku jsou vyměněné za nerezové, výfukový systém natřen odolným Alkytonem a spodek nastříkán voskem Wurth). Zpáteční cesta byla plná úvah a rozhodování, zdali nevyměšnit vsůj stávající služební 2,R za ještě další 3,0R. Však co ušetřím jen na pouhé výměněn rozvodů u 2,0R, v klidu mou projezdit, resp. Může to projezdit moje žena. Nicméně, k závěru jsem až do Olomouce nedošel…
Zato v Olomouci jsem udělali zastávku, však jsou ty vánoce, vánoční trhy, navíc jsem měli hlad… Zaparkovali jsem a první cesta vedla na náměstí, kde jsem věděl, že je Moravská restaurace. Čas o běda, venku prší, hlad… proč ne. Za chvíli jsem už pili plzeňskou 12ku a čekali, až nás obslouží objednanou kačenkou s červeným a dvojím knedlíkem. Kačka byla perfektní, to ano, i pivo, jak řekla moje žena, znalkyně z profese.
Dobrou chuť trošku zastínila cena – 800 Kaček za kačku není cena příliš lidová, ale co, jsou ty vánoce a přes rok se moc nikam nedostanemeJ
Otupěn dvanáctkou (na lačno, ještě před jídlem), v bříšku jak v nebíčku, vyrážíme. A hle – hned vedle restaurantu je jakýsik butik, za výlohou krásné šaty v dezénu tygra – oj, to by se mi líbilo! Pravím, pojď, ženo má, toto se mi líbí. A už jsme byli uvnitř.
Napřed jsem znejistěl, v obchodě kromě prodavaček ani noha. Že by už bylo před fajruntem a oni zavírají? Ale kdepak, že, praví paní prodavačka a už z nás páčí, čím poslouží. Vymačkám ze sebe,m že bych rád manželce dopřál toho tygříka, co je za výlohou. Žádný problém. Výběr velikosti byl otázkou okamžiku a už se zatahuje závěs na zkušební kabince. Bloumám po butiku, hmmm, krásné věci, to fakt a bez nadsázky. Zalíbilo se mi tam opravdu moc dámských, ale i pánských kousků. Jenže, pán je skromný, odvětím prodavačce, která si všimla, jak čučím na krásný svetr a že ať si ho hned zkusím. Odolal jsem a znovu zopakoval, že jsem skromný a nenáročný a že mým denním oblekem na dílnu jsou staré rifle a triko a že radost si udělám jinak a jinde (myslíc na onoho Otíka). Tygřík vyšel z kabinky. Hmmm, hezký, ale něco tomu chybí. A začalo kombinování tohodle s támhletím, případně s něčím úplně jiným. Po chvíli docházíme k závěru, že lepší volbou budu nějaké úzké kalhoty („trubky“) a k tomu nějaký bljezr. Kombinací přehšlě, až jedna obzvláště rafinovaná končí na pultu u kasy. Zaujímá mě jakási bižuterie na krk, to něco chce, si říkám. A zkusím přiložit manželce na krk jakési plastové korále. Hmmm, plast, takový šunt, to néé. Pravím prodavačce, jestli by nebylo něco, ehm, jaksik, vznešenějšího, však tu ve vitríně nějaké cetky jsou vystavené. Paní odpovídá, že to je známý návrhář XY, tak známý, že ho ani neznám a už je na krku zavěšena bižuterie z jiné ligy. Ta se mi líbí, ženě taky, vzácně se shodneme. A že tedy přikúpíme, daj to na pult, dcérko.
Zatímco manželka stahuje trubky ze zadku, vidím na panně krásný, ale opravdu krásný svetr, takový decentě barevný, jakoby z barevných ústřižků uháčkovaný či upletený.Volám, zadrž, ještě svetřík zkusíme… A už světřík putuje do kabinky. Vskutku, pohled mě utvrdil, že vkus mám dobrý a souhlasné mručení prodavaček mě ujištěuje, že svetřík už na pannu nepůjde. Však co, jsou ty vánoce, Ježíšek je hodný. Ale k tomu to něco chce. Ha! Kabelku! A ptám se, co že je v nabídce. Jen jsem dořekl, už ochotná paní, vidíc ve mně čížka, snáší samé italské skvosty z pravé hovězinky, jemňoučké jak ranní vánek. Krááása, tohle jsem u nás na vsi neviděl. Ženě se líbí taky, moc, má takovou černou kabelku, sice taky koženou, ale když jí do ní narvu dva mobily, peněženku a ještě futrál s brejlema, nejde dovřít. To chce tuhle, ta je větší, tam se vejde jistě i svačinaJ
Berem ju, jasná věc, ne? No jistě pane, tímhle chybu určitě neuděláte, to je z návrhu mistra Leonarda, obrazně řečeno. Pohled manželčin mi praví, že to bude jistě drahé, ale jako gróf mávnu rukou, však co, ne, jsou ty vánoce a 5 tisíc – co to je, za půl šatníku nového, ne? Pravím tedy – paní, suma sumárum má dáti dal mocli že budu dlužen?? Paní – že hned, ale už to vidí, že mám jistě nárok na nějakou slevu a na paragon píše: sleva 716Kč. Ouha, fíha!
Decentně mi podstrčí paragonek. Sumička veselá, taková baťovská – 19.980Kč. A k tomu deštníček, kalendáříček a nějaký katalog . to už je v ceně, pane. A slevu, pane, tu jsem již vyznačila odečetla.
Ani brvou nehnu, ani očkem nemrknu a tasím kreditní kartu. PIN zadávám dvakrát, poněkud nejistý pohyb prstů způsobil špatné zadání. Na podruhé vyjíždí nezvratný důkaz toho, že peníze putují z mého účtu na jiný, v tom okamžiku šťastnější, než je ten můj.
Ale co, jsou ty vánoce…
Žena naťukne, že to asi bylo drahý… Pravím že ani ne, že to šlo, docela a jistě se tam vrátím i já, abych si koupil ten svetříček, ale až příští rok, že letos to jistojistě už nestihnu…
Popřál dámám šťastných vánoc a hodně zdraví a ještě více zákazníků a odmotávám se ven do deště. Třebas mě postaví na nohy, si přeji.
Ajta krajta, ti návrháři, co o nich nikdy člověk neslyšel, ti se tedy musejí mít! Že já blbec se líp neučil, Mohl jsem být švadlenou a vydělávat těžký prachy.
Samosebou, podívat se na další auto (Lexus) jsem už ani nejel, vymluviv se, že se mě rozbolela hlava (asi ta dvanáctka pivo??). A vyrazili jsem k domovu.
Věřím, že budu mít na Štědrý večer doma spokojenou manželku v krásném oblečení.
18.12.2011, 14:56 | Zdeny60
