Navštíveno 1089x
Určitě to znáte, někde u někoho slyšíte písničku a pustíte si jí doma... A hle ona hraje uplně jinak a prostě "něco" tomu vás doma chybí...
Nebo i bez toho, zkrátka, když máte ten pocit,že vám v přednesu toho co máte doma "něco" chybí... Takové to, když přijdete na koncertě za zvukařem: Hele Pepo, něco tomu chybí. Pepa šáhne na knoflík a zeptá se(aniž by s ním pohnul) zdali je to lepší a vy hned joo, je to super..
Kde to "něco" najít? Když zrovna nejsem zvukař u pultu nebo nechci (nemám) na to kupovat super kvalitní aparaturu za nesmyslné peníze.
Je mi jasný, že nejpodstatnější je zdroj, komponenty a jejich spojení. Ale to tu více, či méně řešit nechci, viz výše.. Spíš mi jde o typy k akustice mistnosti, umístění repro, equalizeru, časovým korekcím, ruzným režimům receiveru a podobně... Jo, bavíme se samozřejmě o stereu :) No, jsem zvědavej co se od vás dovím :) Dik A51
Dodatek: Nejpodstatnější je samozřejmě jak je nahraný originální CD a z něj pak odvíjejícíc se mutace.. mp3,flac,acc....
08.12.2011, 18:03 |
Ravo "něco tomu chybí"....to je přesně ten neviditelný a hlavně nikdy nekončící motor, který žene hifi positive lidi pořád dopředu na cestě za svým zlatým hifi grálem.
Záleží kam až se to dostane a s jakou úrovní "nedokonalosti" se člověk smíří, někdo se nesmíří nikdy a má speciální poslechovou místnost kde neustále vylaďuje jak aukustiku místnosti tak samotné komponenty, někdo končí u zekvalizovanýho pekla z tržnice...
A odpověď na otázku kde to "něco" najít? to ti myslím nikdo jen tak neodpoví a hlavně ne jednodušše...jediná rada je asi poslouchat a poslouchat a poslouchat a zjišťovat, debatovat, pročítat fora a zkoušet, zkoušet a zkoušet. Nejlépe s někým podobně postiženým ;-)
Zdeny, Tunere kde jste? :-)
měl jsem podobný problém jako máš ty...nebyl jsem vůbec spokojený se zvukem, komponenty to nebylo, bylo to špatným rozestavením repro a špatnou akustikou místnosti...
moje tipy:
- nemít repro proti oknu, mít repro v prostoru, aspoň 50cm od zadních stěn a metr od bočních
-repro od sebe aspoň 3metry, v úrovni uší
-sedačku nemít nalepenou na zdi a také jí posunout do prostoru
-na zem hutný koberec
-kolem okna hrubé závěsy
-na stěny naprat obrazy, knihovničky - holé zdi odrážejí a pak to zní jak mlácení klackem o kbelík
-na strop jsem dal podhledy, také nějaké procento pomůže
v nastavení jsem nic nedělal, hraju čisté stereo, ani jsem nepoužil kalibrační sondu, kterou mám doma, surový zvuk, bez jakéhokoliv zásahu equalizéru
zvuk je geniální, po prvním spuštění rohlík od ucha k uchu a konečně se mi objevily bassy..prodal jsem subwoofer...
a také poslouchám hudbu ve formátu .flac, nebo origo CD
tak to mám teď udělané a jsem spokojen, určitě ale je co zlepšovat - do rohů basové pasti, atd. atd. ale pokrok znatelný!
08.12.2011, 22:27 |
Tuner#2 | Upraveno: 2011-12-08 22:29:18
Jako Dave1984...
Základ je místnost a její akustika + rozmístění beden. To dokáže udělat se zvukem takovou paseku, že je úplně jedno co máte za železo. Drby ve frekvenční charakteristice mnohdy 20dB a víc a mnohdy se dost problematicky odstraňují. Zasahovat do toho ekvalizérem je totální blbost, protože ty skoky jsou dost často ostré a na vyhraněných frekvencích kde třeba dojde na místě poslechu k součtu či odečtu vln. Problém laciných EQ je v tom, že ovlivní ale poměrně značně i frekvence okolo, protože nemá moc velkou strmost regulace. Takže ve finále je to horší než lepší a korekce + nedej bože EQ zavrhuju úplně.
To rozmistení vypadá super, jen nevim jestli se mi podari ho podobne super zrealizovat doma.. Obyvak je malinkej(cca 4*4m) musime se tam vmáčknout dva, protoze do loznice se vejde postel a komoda a to je vše... Už ted je mi jasné, že sedačka musí být uplně nalepená na zdi a repro bude přímo proti oknum :( Každopadně závěsy budou a nějakej koberec a obrazy taky :)
Akustika, jo jo, to je to, co i z dobrý sestavy může udělat chrchlátko nebo naopak. Kolikrát fakt stačí mít jednu bednu v rohu a je to celý v pytli. V obyváku, kde mám stařičký Mission M73 na HK mě pomohlo; a světe div se; dát je malinko do záklonu.
V poslechovce, která je fázi těžkýho dema, mě pomohlo vše přestěhovat k delší stěně.
Třeba takový řádný vycentrování beden - každá stejně daleko od zdi, včetně těch bočních a taky nekonečný hraní s odhmotňovacíma rohama za použití vodováhy na vrchní stěně repra sice neudělá zázraky, ale pro dobrej pocit toho, že je uprostřed to, co má být uprostřed, je k nezaplacení.
Já myslím, že až se rozepíše takovej Zdeny, tak to tu bude fajn počtení :)
Zdeny má těžkej problém v práci. Nedaří se a to je špatný, navíc jdu i zítra a v neděli, chodím teď domů v 10 večer. To je život. A co mě štvë, až pár dní jsem bez muziky!
Jinak to, co ti "vadí", je dg321 - audiofila nervosa:-)
Dá se úspěšně léčit nákupem lepšího aparátu, přestěhováním do lepšího bydlení, vystěhováním tchyně, dlouhodobým pronájmem manželky a nebo propíchnutím ušních bubínků. To je pak natrvalo vyřešeno. Jinak jde o chronickou nemoc psychické povahy a její léčení nezřídka končívá na dně flašky slivovice:-)))
K věci - jde o to, ujasnit si, co mi vadí. Popsat to a definovat. A pak to odstranit. bez popsání problému hloubkovou analýzou nelze udělat žádné zlepšení. Nečekej, že výměna podložek pod bednami ti z aparátu za 15 litrů udělá aparát za půl milionu nainstalovaný v upravené cimře. Takže výměna síťového kabelu XY za 500 za kabel ZX za 600... To jsou z 99,99% jen vyhozené prachy.
Pokud eliminuješ jako jádro problému:
a) že opravdu slyšíš dobře a máš poslechové zkušenosti
b) místnost
c) nahrávku
d) instalaci v prostoru,
pak je nejlépe započít kolo porovnávání a hledání jednotlivých komponentů. S tím je potíž, protože to je jednak hodně časově náročné, jednak i drahé a hlavně, po roce už nevíš, co hledáš a jsi na začátku, Všechno ti vadí, nic není dobré, typický případ dg321.
Není dobré postupovat systémem "krok do boku", ale "krok nahoru". tím jen chci říct, že nečekám zázrak, když komerční zesilovač Yamaha za 5 litrů vyměním za komerční zesilovač SOny za 6 litrů. Čekat mohu změnu v případě výměny zesilovače Yamaha za 5 litrů za zesilovač XY v ceně o řád vyšší, je tu už jistý předpoklad (nikoliv jistota), že to může být lepší.
Pak je třeba jít systémovou cestou.A to, že musíš v řetězci najít pokud možno ten jeden nejslabší článek, ten vyměnit a na tom pak začít budovat další postup.
Moje zkušenost mi říká, že poslech hifi v domácích podmínkách průměrného zabydleného pokoje, kde nejsou jen hladké stěny a okna bez záclon,na podlaze holé lamino a to vše propojené s kuchyní, je dán takovou nějakou základní charakteristikou aparátu a určitou cenovou hladinou. Nejdůležitějším rozhodovacím kriteriem je však míra akceptovatelnosti špatného zvuku /někomu nevadí nabubřelé bučící basy a libují si, jak to pěkně duní/, někomu nevadí jak žiletka ostré výšky a libují si, jak pěkně hraje činel, někomu nevadí tak syntetický zvuk, že housle Stradivari hrají jak Korg, co na něj hrával kdysi Michal David. To je třeba dát do souvislosti s tím, co jsem v reálu slyšel (zajít si někdy na akustický koncert smyčcového kvarteta, na unplugged živák, kupodivu i na operu či operetu, aby člověk poznal, jak má znít lidský pěvecký )sbor... A tomu se snažit přiblížit. Nenechat si od prodejců nakukat kraviny, které popírají veškeré zákonitosti, nenechat si vnutit něco, co stojí těžkej balík a o čem jsem předem jist, že to je jen blamáž a td...
Když si definuji, kolik prostředků jsem ochoten investovat do komplexu místnost-aparát-nahrávky, je pak dobře projít si dostupné weby, informace od prodejců, kolegů hifistů a zkusit pro začátek pořídit raději kvalitnější a vyšší modely v second handu, než nové, ale o kategorii nižší přístroje.
Určit si, zdali budu poslouchat MP3 stažené někde z webu, a nebo koupená CD od aspoň průměrných vydavatelství.
Došel jsem k nějaké takové startovní částce, že dobře hrající aparát se dá pořídit za nějakých dejme tomu 50-60 tisíc korun a že má celkem dost slušné ambice mě uspokojit, aspoň na čas. Značky nepíšu záměrně, je to o preferencích, já mám své favority hlavně u reprosoustav, kdy jsem asi už našel tzv. konečnou co do charakteru zvuku (bohužel ne co do modeluL ).
V zesilovači se orientuji na americké a kanadské značky, nesedí mi japonské (obecně), v CD se orientuji na určité značky japonské produkce a nebo evropské (Dánsko).
Když chci mít zvuk barevný a sladký-medovitý – ohlížím se po značkách italských, hlavně u beden, a de facto i po českých (jisté modely italského producenta působícího u nás).
Když chci skloubit slušný zvuk, s krásným dyzajnem, jistou sběratelskou hodnotou a určitou mírou jistoty o následném hladkém prodeji, volím japonské vintage stroje z let 80. či počátku 90. ( namátkou třebas Pioneer řady Elite series, či Sony Esprit series).
Atd….
Dlouhé povídání by bylo potřeba ještě napsat…
