Kdysi, vlastně do minulé soboty, jsem měl velikánský high-endový sen. Sen v podobě legendy legend mezi podlahovými reprosoustavami a to - Dynaudio Confidence 5. Bedny, které se vyráběly do roku asi 2001 a stály v přepočtu asi 250.000Kč. Na třípásmový model s 8´´ basovým měičem a vnitřím pasivním tlumením celkem dost, ne? Ale dost na to, že byl osazen jeden z nejlepších, ne-li dosud jeden znejlepších, výškový měnič Esotar T330?
Tak tento vymodlený sen u mě přistál minulou sobotu. proč vymodlený? protože sehnat dnes C5, které jsou v top stavu, je prostě jako najít jehlu v kupce sena. Mně se to podařilo a dokonce mi byly přivezeny až do domu.
Srdeční rytmus se zvýšil rapidně od okamžiku, kdy jsme s prodejce dohodli podrobnosti. Z pátka na sobotu ani nemělo jít cenmu spá - tak jsem to prožíval a snažil se uklidnit s tím, že přeci zázraky se nedějí a že C5 ve stavu, který mě uspokojí, přeci nemojhou už nikde existovat a dokonce být na prodej!
V sobotu se naplnilo očekávání dne D.
Už při vytahování originálních obalů zvíci malé rakve a váhy kolem 45kg/kus se mě zmocnilo ještě vyšší napětí. Vybalení z perfektně vyrobenách obal bylo tzv. dvoumužové, sám je člověk nevybalí, tak dobře držív systému důkladných výlisku z polyuretanu, které mají bedny chránit před poškozením při přepravě.
Třešňová dýha-nejlepší možné provedení C5 stálo za chvíli v mé menší poslechové místnosti.
Tam jse právě zamýšlel nahradit své 6 roků staré, u dealera mnou zakoupené, top modely stojanových Dynaudií Special 25. Pravda, místnost o ploše 13m2 byla rázem opticky o kus menší, přeci jen 1250mm vysoká bedna spůdorysem cca 220 x 380mm není právě subtilní.
Zesilovač byl od rána zapnutý, aby se dostal na optimální provozní teplotu, taktéž CD přehrávač a uši jsem pro jistotu ještě ráno projel uchošťourem. Tak říkám speciálnímu nářadí na očistu netopýřího orgánu ro vnímání akustického vlnění.
Partnery pro C5 bylo kombo CD Copland 822, předzesilovač Bryston BP25 a konec PASS Labs X150. Propojeno symetrikou XLR, CD a zdroj předzesilovač zapojené přes sestavu síťových pasivních filtrů. Sestava, která s dosavadními Speciál 25 hraje opravdu hodně dobře.
Rozjezd začíná LP deskou Eric Clapton - Unplugged. Made in USA, výlisek, který jsem koupil za nemalý peníz jako nový a je hraný asi 10x, šetřím si ho, neb tohle je klenot mezi záznamy koncertů, jak hudebně, tak hlavně zvukově. A výborný vinyl to ještě podtrhuje.
První tóny ve mě vyvolávají směsné emoce. Excelentní výšky a středy, tak, jak jsem je dosud u mě doma nikdy neslyšel, ale co to??? Basista šel na pivo a nebo stávkuje? Co se dějě?? Poslouchám dál, ale registruji zmenšený důraz na basech, navíc mi chybí taková bezprostředost, samozřejmost zvuku. Hudna mě nevtahuje, nemá ten tah, drajv. Prostor je superexcelentní, chorály ve 4. skladbě Tears in heaven mi staví chlupy na zádecha poslední zbytky vlasů, které se mi dochovaly dodnes. Říkám si, že tohle je ONO.
Dávám 9 z 10. Měním žánr a nasazji kapleu jednu z mých nejoblíbenějších - fenomenální trio Made in Canada - RUSH. Na téhle hudbě ujíždím, nevnímám okolí, jen brilantní techniku všech tří hráčů, kteří dokáží zaplnit každou mikrosekundu neskutečným zvukem '( a v duchu si říkám, že Katapult přeci taky hrají ve třech- ale placama je v nahrávce ticho). Tak tady se mi už chlupy jaksi neježí, resp. ježí se jen málo. Prostě 83dB citlivosti v kombinaci s uzavřenou ozvučnicí je silná porce i pro 300W koncák. Hudba nemá tah, bas nemá tu spráívnou váhu, kterou cítím z 12ti litrových Special 25, které mají opravde proměřený rozdah od 35Hz, podpořený bass-reflexem a navíc citlivost 86dB dělá svoje. Kopák, basa, syntezátory na spodku pásma dokáží rozvibrovat bránici jako nic a to přes stejný průměr basového (lépe řečeno středobasovéhoi měniče, 8´´)
Měním a dávám Patricii Barber - jazzová diva s podmanivým hlasem a obklopená špičkovými hráči na akustické nástroje. Opět mi stojí chlupy. Tato hduba nemá chybu, dokonce ani basa mi zde nechybí. Tak takhle anoo. ANO!!!
Že bych si zvykal? To snad není možné - a nasazují pilíř rockových dějin -Deep purple a jejich In Rock. Ne. Ne, ne. SLza se tvoří v koutku očí, Roger Glover asi nemá zapnuté basové kombo.Zvukař je lempl a šlendrián, zapomněl na něj!To si tento Pan Muzikant fakt teda nezaslouží. To teda pardon, pánové.A že hrát umí, o tom nás přesvědčuje a věřím, že ještě dlouho bude, hezkých pár desítek let!
ne. C5 v této konfiguraci nehrají tak, jak jsem čekal a snil. Zklamání vystřídalo mé nadšení. Jsem opravdu nesmírně smuten a snažím se to pochopit. Nic k nechápání tu není. Prostě tato kombinace spolu nesedí.
Vypojuji koncák PASS Labs a smýčím z pokoje 25kg macka v podobě kladiva na basy - Bryston 4B-SST s výkonem 2x0,5kW!! To by měl C5 přimět k životu. Mezi tím, co se Bryston aklimatizuje v malé místnosti, mi majitel C5 připomíná mé nadšení, které jsem prožíval u něj doma, kde je on (ty C5) krmí top modelem od Naimu s výkonem asi 2x80W. Ve výkonu není vše, ale dost. No, uvidíme. Začínám rovnou na Rush - CD Vapou trail a hned 1. skladba - dvojitý kopák a basa v jednom riffu - ne.Není to tam, ale je to o něco lepší, než s PASSEM. Deep purple to jen potvrzují. Bas, který mi proniká k žaludku, v této konfiguraci s mým železem prostě z C5 nedostanu. Přemýšlím, zdali úbytek na basech je dostatečně vyvážen naprosto excelentním podáním zbytku pásma, snažím se najít argumenty, že si na menší objem basů zvyknu. Sedíem a diskutujeme o možných příčínách, dokonce i kabeláž jsem prošli, zdali není omylem přepolováno. Samosebou, že není, to bych poznal po první vteřině, ale zoufalá snaha najít důvod mi velí udělat i to.
Po diskuzi se rozhodneme, že vše nastěhujeme do obýváku. Tady, v 26m2, bydlí staré a stále výtečné BW Matrix 801/mkII. krmí je referenční CD/SACD od firmy TEAC Esoteric DV50, předzesiluje preamp PASS Labs X2.5 a zesiluje Bryston 4B-SST. Vše v symetrice, kable Audioquest Gibraltar, ne zrovna top, ale slušný káble za dvacku (tisíc naší měny). Tady je rock rockem. Basa tvrdí muziku, nástroje mají reálný objem díky konfiguraci slavných 3 pásmovek - přeci jen 12´´ basový měnič a 6,5´´ kevlarový středák zahraje...
Takže - BW odnášíme do chodby a stavíme C5. Pouštíme opět Eric Clapton - a je to tu. JE TO TU!!! Zázrak?? Nechápu. Neskutečně široký prostor, naprosto reálně holograficky zaříznutý vokál ženského sboru do mého obýváku (František kraut by řekl, že muzikanti se zhmotnili, ale já tenhle paskvil řeči nepoužívám), slyším to, co mi dosud zůstalo utajeno - ty nejjemnější nuance zvuku, které BW ani Special 25 dosud neodhalily. Nedýchám a snažím se nemyslet, co přijde, až nasadím tvrdší zrno. Nasazuji zase 70. léta, In Rock. Dramatický obrat k lepšímu, proti výsledku z malé místnosti je basů notně více, jdou hluboko a mají i drajv. Ale - není to jen zdání? Dávám Rush. vybírám audiofilské vydání od Mobile Fidelity Sound labs - Power windows. Desku znám po tonech nazpamět. CHlupy si lehají do klidové polohy. Oopět nemám ten správný pocit. Toto trio nemá ani zde, v obýváku, na jiné (lepší a o hodně dražší) aparatuře, ten správný tah.
Schválěn dávám poslední, závěrečné CD - černé akusticko-elektrické blues od Pinetopa Perkinse ve vydání TELARC - Back on Top. A výsledek? Piano stojí pod oknem. Nalevo hraha up-right bass. Vpravo sedí na židli černý bluesman na elektrickou kytaru, odřenou a starou, jako on sám- ani jeho jméno si nevybavuji- a to je ostuda. Ale hraje jako BGůh. A lampy v nahrávacím studiu dělají svoje...
Zkrátím to. Jsem rozpolcen. jedna hemisféra na mě řve - ber, kup, v tomhle stavu je už nikdy nekoupíš a prachy budo, my nebudem.Vždyť cena je poloviční, než když bych je býval v roce 2001 kupoval jako nové! A druhá polovina mé mozkovyn mě klidní a říká - bedny přeci nebudeš střídat podle toho, co chceš poslouchta za muziku! Rock je tvoje Bible - na tom jsi vyrostl a na tom i umřeš! A co je torock sice s perfektním prostorem, výškami a středy, ale kde chybí tah, důrza, rytmika, basový základ?? Neber, BW hrají skvostně a proto je máš ve větším pokoji, aby tu vychutnal své oblíbené kapely mého mládí - Deep Purple, Balck Sabbath, Led Zepplein, Stones, a stovky jiných. Bez basů to prostě nejde.
Dávám si time-out. Po zralé úvaze vynáším ortel - neberu. NEBERU. je mi to neskutečně líto.Mrzí mě to. Je mis mutno. Je mi smutno z toho, protože bych musel podstoupit další cestu hledání partnerů k C5. Vím, že Niamy je uhrají, to jsem slyšel, ale... Má to cenu? Vždyť aparát, který by uhrál C5 k dokonalosti a který jsem slyšel, by mě přišel opět na bezmála cenově stejně, jako slušně vybavná Oktávka TDI letošní řady. To se mi zdá už příliš velký hazard s trpělivostí mé drahé polovičky, i když ona mi říká, že jsem je přeci chtěl, tak proč je nekoupím?? Divím se, divím, Kdejakájiný by se mnou vyběhla už při pomyšlení, co tahle sranda zase bude obnášet.
Ne. Definitivně odmítám i nabídku, že mi onen kolega doveze k dozkoušení, nezávazně si poslechnout, ony Naimy , ke mně domů. Nechchi. Vím, že bych finanční spirálu sice ustál, ale nejdu do toho. Doba je nejistá a kdoví, co náš stát na nás chystá. Je třeba být opatrnější. Odmítám tedy nabídku a jdu do chodby pro krabice. Smutně balím svůj dávný sen zpět na poslední cestu ode mě pryč. Vím, že C5 už u mě doma asi opravdu nikdy nezakotví. Můj aparát prostě nedokže dostat z této legendy to, co je vní ukryté. Paradoxně, půlkilowattový konec není tím rozhodujíck článkem v tomto konkretním případě. Není to o výkonu. To již vím. je to o tom, jak si co k sobě sedne. Bohužel, mé dva aparáty si na neštěstí nesedly ani jeden.C5 jsou Primadonny, které nebudou hrát s kdečím. Ale nejsem seznamka, abych jim hledal rovné a stejně ušlechtilé partnery. Volím tedy menší zlo a krabice, již zabalené, odnášíme do auta. Poslední slova díků, poslední mávnutí před jejich odjezdem. Navždy.
Smutně sedím a přemýšlím, zdali jsem se neukvapil, když jsem je nechal odjet.Třeby bych si zvyknul, třeba mám nyní jen "porouchané" vnímání, neslyším správně, pravdivě, co kdžy si mé aparáty nezdravě vymýšlí? Stohy papíru byly popsány o věrném zvuku legendy C5...
V noci nepsím a rozvažuji, že si pro ně zajedu. Ráno nasazju hned po rozednění In Rock. V uchu mám ještě trochu zvuku C5. Ale teb bas tam prostě je. Není asi tak "pravý a ryzí", jako z C5, je přeci jen zkreslen basreflexem, který si vymýšlí, aby dorovnal to,kde už měniče ztrácí, ale přesto. Ten drajv tam je. Uzavírám tedy kapitolu jednoho z milníků highenodvé legendy a definitivně se snažím na TU věc už nemyslet. Jde to těžko, ale zvykám si. Je to týden, co tu byly. za tu dobu jsem projle dost CD své oblíbené hudby, abych dospel k definitivnímu poznání "mé" pravdy - že ten můj aparát hraje taky dobře a že za ušetřený peníz si třeba koupím... dovleno někde u moře s mojí drahou polovičkou.
Konec. Definitiva. Uzavřená kapitola. No more dreams.
Toť jen můj povzdech nad tím, jak může zdánlivě jasná věc skončit. A proto neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil.Já říkal hop moc brzo. A výsledek jsem nyní sdělil.
Hifi čest a highendu zvlášť :-)
21.10.2011, 20:26 | Zdeny60
