Takže moji milí. Přináším vám sérii článků o aktivu. Původně jsem se chtěl držet nějaké postupné a vyvíjející se tématiky, ale než bych se k aktivu takhle dostal, měl bych asi vousaté děti. Zkusím aktiv prvně popsat pro úplné začátečníky. Tak mi držte palce, ať nepíšu blbiny J

Aktiv, co to je? Na fóru najdete hodně příspěvků ohledně aktivu, ale nejspíš se dovíte jen kusé informace, že aktiv ano, určitě aktiv a že z toho dostanete víc. Ha, víc, mno jo, ale čeho? Hlasitosti, kvality, nebo něčeho jiného? Aby se dal aktiv pochopit, je potřeba si nejdříve říct něco o pasivním zapojení. Vezmeme si jednoduchý a všem známý příklad. Máme autorádio, přední komponentní reproduktory (oddělený středobas a výškáč) s výhybkou, dvoukanálový zesilovač a nějakou tu kabeláž. Z autorádia vedou dva nízkoúrovňové výstupy RCA kabelem do zesilovače (levá a pravá strana), zesilovač zesílí signál a přes kabeláž se dopraví do výhybek. Ve výhybce se signál rozdělí a poté putuje rozdělený zvlášť do výškového nebo středobasového reproduktoru. Ztratili jste se? Nevadí, následná ilustrace by to mohla vysvětlit.

Výhybka je pasivní komponenta, složená z několika typů součástek. Vždy jsou přítomné cívky a kondenzátory, volitelně rezistory a další součástky. Nechci se rozepisovat nějak příliš složitě nad principem výhybky, kdo má chuť, může se probrat nejedním webem s home-hifi tématikou, nebo googlit přímo RLC články. Teoreticky si lze dvoupásmovou výhybku představit jako „věc“, která má jeden vstup, dva výstupy a uvnitř dojde k rozdělení signálu. Nejjednodušší schéma vypadá asi takto.

V pasivní výhybce nedochází jen k rozdělení zesíleného signálu, ale také k dalším jevům. Každá elektrická pasivní součástka má tu vlastnost, že se zahřívá dle intenzity protékajícího proudu. Navíc se vlastnosti součástek vzhledem k jejich blízkosti mohou ovlivňovat. Logicky vzato tím utrpí kvalita zvuku. Výhybka část zvuku promění v teplo a ztratí se některé detaily. Pokud si vezmeme axiom, že středové pásmo je těžištěm zvuku a právě toto je rozděleno vedví a následně se spojí až v našem uchu, tak je jasné, že nemálo informací se prostě vytratí. Pokud si uděláme malý rozpad toho, co od velmi kvalitní pasivní výhybky chceme, je jasné že součástek musí jen a jen přibývat. Příkladem může být správné sfázování, kompenzační činitele pro doladění fázového průběhu nebo různé zatlumení pro spolupráci přímo s reproduktory, pro které je výhybka stavěna. Pokud bychom tedy chtěli mít pasivní výhybku kvalitní alespoň tak, jak nám nabídne nejjednodušší aktiv na autorádiu, musela by mít nemalé rozměry a minimálně tucet součástek. Obyčejné pasivní výhybky nemají žádné nastavení, ty lepší mohou mít nastavení strmosti (o tom později) ve dvou krocích nebo nastavení útlumu výškového reproduktoru. To ť vše. Kromě jednoduchosti zapojení a posluchačům, kterým pasiv stačí, toho pasivní výhybka více nenabídne.

A co na to aktiv? Než začneme o výhybkách a dalších částí aktivu, řekněme si, co to tedy vlastně ten aktiv je? Aktivní mód nám umožňuje detailně nastavit zpracování nízkoúrovňového signálu na autorádiu nebo na externím zvukovém procesoru (ten může být připojen i digitálně a tím pomůže zvýšit kvalitu přenosu zvukového signálu). U každého pásma lze nastavovat následující vlastnosti: intenzitu, spodní nebo vrchní pásmovou propust na určité frekvenci (tedy možnost nastavit dělící frekvenci) včetně strmosti, přepínání fáze (někdy i plynulé otočení) a časové spoždění. Výsledkem je pak pro vaše uši to, co jste na pasivu nikdy předtím neslyšeli – najednou zjistíte, že i ve stereu se dá vykouzlit krásný prostor s detaily umístění jednotlivých nástrojů, celá scéna (tedy definovaný prostor kde hudba hraje) nabude na hloubce, šířce a u těch lepších aktivů poznáte i taje umístění scény a objem, který na první poslech napoví, jestli zpívá vyhublá zlatokopka nebo stokilovej chlap. Celý přednes bude klidný a nebude „tahat“ za uši. Navíc v autě se vždy budeme prát s tím, že sedíme vlevo a netvoříme s reproduktory zlatý trojúhleník – i tohle je princip aktivu, dostat střed dění doprostřed auta , tak aby levá i pravá strana scény měla stejný kus prostoru. Výhody jsou jasné – nepřeberné množství kombinací nastavení. Nevýhody? Ano, jsou. Zaprvé, pokud mu moc nerozumíte, můžete nastavovat od jara do zimy a bude vám to prd platný. Za druhé, co signálový kanál, to jeden kanál zesilovače. Že je těch informací už teď moc? Pokud se rozdělí aktiv do pár základních skupin, bude to srozumitelné. Je to velmi podobné tomu, jako když z kompaktu přejdete na zrcadlovku a chcete se dostat i někam jinam, než jen bezcílně mačkat spoušť v automatickém režimu.

Než se vydáme do tajů nastavení výhybky a dalších klíčových parametrů, řekněme si, jak může vypadat zapojení takového aktivu. Nejrozšířenější jsou dva typy – dvoupásmový (2WAY) a třípásmový (3WAY). K těmto pásmům vždy zvlášť připočteme pásmo pro subwoofer. Dvoupásmový (2WAY) aktiv by tedy mohl vypadat nějak takto:

Výhodu aktivu je také možnost všelijak kombinovat zesilovače. Pro středobasy, které mají nižší citlivost než výšky, můžeme použít silnější dvoukanál nebo zmůstkovaný čtyřkanál. Pro výšky, které mají vyšší citlivost než středobasy můžeme použít dvoukanál s nižším výkonem nebo logicky přiřadit pásmu zesilovač, který vyniká v určitém zvukovém pásmu. Kombinací je nesčetně moc a právě v tom tkví ta kouzla s možnostmi zapojení.

3 pásmový (3WAY) aktiv by mohl například vypadat takto:

V dalších článcích se budeme věnovat dvoupásmovému aktivu a nastavení výhybky. Probereme si jakou zvolit dělící frekvenci, jaké strmosti a jejich základní vlastnosti a nastavení intenzity jednotlivých pásem.

Miloslav Janda aka Milhauzz