TK ETDY ZDE NĚCO ČTENÍ:
Dynaudio Confidence C5,
stále živá legenda.
Link:
[ Link ] Odkazy na recenze:
[ Link ] Pár slov úvodem – aneb když se něco dělá pořádně.
Firma Dynaudio je dánský výrobce reprosoustav a špičkové elektroniky (např. ve světě uznávaný a opravdu skvostných zvukových, ale i bohužel cenových, výší dosahující předzesilovač Dynaudio Arbiter).
Výrobní portfolio je široké, viz tento odkaz:
[ Link ] Dnes už řada lidí po celém světě ví, že pokud hledá reprosoustavy na domácí poslech ve vysoké kvalitě, tak by rozhodně tohoto výrobce neměl vynechat. Za svoji 30ti letou existenci se firma může pyšnit řadou opravdu excelentních soustav, které v každé cenové kategorii nabízí výtečný poměr cena versus užitná hodnota.
Ve světě (hlavně v tom na západ od našich hranic, ale i v Číně, Japonsku a jiných bohatých východních zemích, kde velikost poslechové místnosti není limitována většinou sociálním platem jako v zemích českých a panelákovým minibytečkem) se těší oblibě modely Consequence, Evidence Master, které představují top všeho, co lze pro reprodukci muziky stvořit.
V zemích českých, kraji, kterému po dlouhá léta vládli nepřející komunisté a dokázali rozvrátit nejen morálku, ale i technické povědomí národa na dlouhou dobu, z čehož jsme se ani dnes ještě nevzpamatovali, jsou oblíbené soustavy z nižších sérií, hlavně z řady Contour a Audience. Ano, i zde, u nás, najdeme skvosty z řad Confidence, Consequence a vyšších, ale hlavně ty poslední dva aby lupou hledal…
Jako sen mnoha českých audiofilů je uznáván model Confidence 5. Bedna, která přišla na svět někde kolem roku 1993 a stála v té době kolem 10-11 tisíc tvrdých západoněmeckých marek. Jen připomenu, že marka v té době obnášela asi 25-26 korun českých a plat byl v té době v průměru kolem 8 tisíc korun hrubé mzdy, když to dobře šlo. Je asi jasné, že v těchto dobách bylo jen málo vyvolených, kteří si mohli za poctivou práci někde na linkách a nebo v 4směnném provozu či jako prodavač tyto soustavy koupit. Nezbylo, než jen povzdechnout a s chutí usilovnou pokračovat buď v bastlení něčeho, čemu se dalo říkat slušná bedna po domácku vyrobená z tehdejší dostupné základny ( řada projektů vysoké kvality vznikla i u nás) a nebo zatnout zuby a přikládat korunku ke korunce, aby se třeba někdy v budoucnu mohl člověk stát majitelem tohoto pro nás tehdy nedostupného modelu.
Naštěstí doba pokročila, situace se změnila výrazně k lepšímu a tak po několika letech přišel čas, kdy již není problém patřičný obolus vzít, poslat jej na firemní konto do Dánska a nechat si zaslat C5 ve 4 provedeních včetně černé klavírní úpravy s patřičným příplatkem. Leč bohužel, než jsem se já do tohoto stadia dostal, C5 se přestala vyrábět a uvolnila místo pro další následné modely.
Dnes se řada Confidence samosebou vyrábí dál, např. modely C1, C4, které jsou asi nejznámější a z této řady nejprodávanější, ale C5 v programu již není.
Já jsem se do styku s C5 dostal v jednom italském studiu za doby mého působení v jedné italské firmě, v Miláně. To bylo někdy v roce 1995. Nebudu popisovat, co to všechno obnášelo …
Tak tedy v tom roce 1995 jsem poprvé slyšel, jak lze reprodukovat hudbu v té nejvyšší kvalitě. Jako zesilovače byly tenkrát použity nějaké modely od Accuphase, to již nevím, ale co si pamatuji, byl pro mě dosud nepoznaný pocit z nebeské detailnosti, prostoru, podání basových tónů, prostě maximální vlna emocí z poslechu těchto kusů, to vše podpořené okolní atmosférou profesionálního studia v centru Milána, přístupem prodejce ke mně, jakožto cizinci, který přišel jen „očumovat“ s vědomím, že si nic nekoupí. Profesionální přístup, ochota italského prodejce (mj. jim vlastní), no, krása to byla.
Ani po letech jsem na zvuk C5 nezapomněl. Dnes, resp. pár let zpět, když se uklidnily kolotoče splácení hypoték, stěhování, výchova potomstva a jejich umístění na školy (kéž už i fáze jejich dostudování a sehnání slušného zaměstnání by byla za mnou!), zmírnění pracovního stresu v oné italské (posléze rakouské) firmě a tím pádem více času, který mi umožnil naplno se věnovat svým zálibám, opět na povrch vynesl dávnou myšlenku – pořídit si C5. A ti přesto, že jsem měl možnost slyšet fakt řadu špičkových instalací, ale žádná z nich na mě nezanechala takový dojem, jako právě C5.
Tak tedy asi před 4, možná i pěti lety, jsem začal o C5 opět uvažovat, jenže není jednoduché je sehnat – ve stavu, který bych akceptoval a nebo z časových důvodů pro ně mohl ihned jet někam do Hamburku apod. Většina prodaných C5 se nachází převážně v Německu. Odsud se do našich luhů a hájů dostalo poměrně dost C5, ale ty, co jsem viděl, nestály za moc, respektive pro mě to nebylo.Vždy jsem našel větší či menší pro mě neslučitelná poškození ať ozvučnice, nebo hlavně měničů.
Viděl jsem jich asi 5-6 párů, co byly za ty poslední dva tři čtyři roky k prodeji ale jen jedny byly v top stavu. Jenže shodou náhod jsem těsně před tím pořídil nový druhý aparát do své malé poslechovky a po celkem dosti vysoké vynaložené částce jsem neměl jaksi odvahu zakoupit další bedny, které s ohledem na jejich stav stály celkem dost peněz. Lituji, v tomto stavu od té doby už nikde nebyly a to ani na německých serverech, kde se občas vyskytnou.
Až teď, asi 1-2 měsíce zpátky, se objevily hned dvoje! A u nás, dokonce nedaleko mého bydliště! Druhé byly na samém jihu Moravy, ovšem prodejce, resp.tentokrát pouze inzerent, byl mně notoricky známou osobou a výsledek dopadl, jak dopadl. Když jsem si sjednal schůzku, tak pán mi volal zpět, že bedny se velice rychle prodaly do Rakouska… No nic, zůstaly tedy ty druhé, na severu Moravy.
V jednu neděli ledna tohoto roku jsem tedy naložil sebe, manželku (slyší lépe než já a ona to ví .-) )a několik nazpamět známých CD a vyrazil na audienci. Fotky, které mi byly zaslány spolu s komentářem, ve mně zasely ještě před návštěvou jisté otazníky co se týká stavu, ale řekl jsem si, vždyť za to nic nedám a v nejhorším si je nekoupím.
Po vstupu do obýváku, kde C5 stály, jsem byl –jako vždy, když jsem je viděl na živo – zasažen na tom nejcitlivějším místečku audiofilského srdce. Snad je to dáno jejich vzhledem, ale tato bedna ve mně vždy vyvolá nepopsatelné emoce. Provedení povrchu je famózní, uspořádání měničů v obráceném garde je neobvyklé, sladění všech detailů je excelentně promyšlené.
Chvíli jsem je pozoroval od dveří a snažil se najít argumenty, že i když budou třebas jen škrábnuté, tak že mi to nebude vadit, cena je nesmírně nízká a že je tedy odvezu. Peněženka se klepala v kapse, rukou jsem ji musel držet, aby se neotevřela a peníze nepřeskočily k jinému majiteli.
Po uklidnění tepové frekvence jsem – za současného výslechu majitele ohledně původu, stavu, zdali byly opravované, servisované, proč jsou tak levné a pod . – se jal bedny blíže zkoumat. Nejprve tedy předem avizovanou poškrábanou ozvučnici jedné z nich. Bedny jsou v třešňové dýze, to už sám o sobě je důvod najít argumenty, že škrábanec nevadí. Tak tedy fotka rozhodně neukázala vše a na boku se táhlo několik šrámů, jako byste bednu táhli po boku po podlaze a pod ní byly nějaké tvrdé ostré předměty, napadají mě například šrouby či matice.
No, škoda, jsem si říkal. Avšak velké zklamání přišlo po důkladné prohlídce vše měničů. Na obou bednách závěsy basových měničů sice nevykazovaly žádné známky věku (bedny byly vyrobené v jedné z posledních sérií někdy kolem roku 98-9 dle čísla)ale okraje membrán byly podivně zvlněné, jakoby deformované teplem (slunce??) Středová kalota jedné z beden nesla taky náznak, jakoby někdo zkoušel, co vydrží – kulový tvar nesl stopy lehkého zdeformování po vystavení tlaku ve směru osy měniče, sice jsem měl dobré brýle, ostrou baterku, ale bylo to tam. Pouhým okem špatně, ale přesto, rozeznatelné. Výšková kalota na stejné bedně byla promáčklá (to jsem věděl z fotky ještě před cestou, ale bylo mi řečeno, že to „nic není“. Říkal jsem si, že fotka může zkreslovat, navíc já dostal ne moc kvalitní fotografii, ale realita byla taková, že vrub asi 8mm dlouhý a lehce promáčklý směrem dovnitř tam prostě je, no….
Tak jsem seděl, poslouchal a vnímal opět ten nádherný zvuk, detail, prostor, barvy akustických nástrojů, lehké a brilantní výšky a snažil najít argument, že opravdu zvukově nenacházím nic, co by mi vadilo, ale do mysli se vtíralo pořád to neodbytné „ale“…
Kombinace C5 a modelů střední třídy Naim Audio není sice to pravé ořechové, ale na rozproudění krve to stačilo a říkal jsem si, že až je doma připojím na 500w kladivo, tak teprve bude basa hrát, jako BASA! Naim zdaleka nedokázal vybudit basové sekce k mým představám, ale Bryston to dokáže, o tom jsem už několik let, co jej vlastním, přesvědčen.
Asi po 1,5 hodinách poslechu a přemítání, zdali ano či ne, jsem došel k závěru, že ne. Že by mi prostě ty vady na měničích vadily a nakonec, byl by to i problém při dalším možném prodeji. Byla mi nabídnuta ještě další sleva z již tak nízké ceny, ale ani tak jsem ty problémy nedokázal přejít a bedny jsem nakonec nevzal. Od té doby, co jsem se na ně byl podívat, uplynuly více než 2 týdny, bedny jsou zatím v inzerci a řada kolegů z diskusních hifi for mi píše soukromé zprávy a vyjadřuje podiv nad tím, proč jsem je nevzal…
Takže čekám, studuji webové stránky ebay a audiogon, případně allegro, tam se občas objevují velice zajímavé kusy, jako teď momentálně v Polsku jsou k prodeji Infinity beta RS1 za velice nízkou cenu, ale naštěstí na ně nemám prostor.
Věřím, že i na mě se jednou dostane pár, který bude splňovat mé představy.
Jen poznámka ke konstrukci: C5 a Consequence (vč. mkII) mají basové měniče nahoře, zatímco výškový měnič je dole, kousek pod optimální osou, kdy by měla jeho osa mířit na uši posluchače. Ačkoliv to není nikde popsáno a vysvětleno, tak jediným smysluplným důvodem (na kterém se tedy audiofilové shodli) je snaha konstruktéra oddálit basové měniče od podlahy proto, aby maximálně pomohl vyrovnat zvlnění kmit. charakteristiky, ke kterému z principu musí dojít, pokud je jakýkoliv měnič blízko odrazné plochy (což podlaha je). Protože výškový měnič Esotar T330 má excelentní charakteristiku co se týká směrovosti, nečiní jeho umístění pod osou poslechu žádný problém, navíc de facto i proto, že proti uším se nachází optimální poslechová osa středového měniče Esotar D50.
Když mluvíme o obou měničích Esotar (T330 a D50), tak je třeba uvést, že jde o jedny z nejlepších (u T330 asi vůbec nejlepší) měniče, co kdy svět spatřil a ne náhodou právě T330 zaujímá místo i u jiných výrobců repro soustav (například Eggleston Works nebo Sonus Faber). Membrány basových měničů Dynaudio ze speciálních materiálů MSP (polymer plněný minerálním plnidlem kvůli tuhosti a neutralitě zvuku) lze taky spatřit u jiných výrobců, např. Morel je modifikuje pro své účely.
Kmitací cívky jsou vinuté hliníkovým drátem z důvodu snížení hmotnosti a tím zlepšení impulsní odezvy, u basových a středobasových měničů je použita taky jedna konstrukční zvláštnost – a tou je magnet nacházející se uvnitř kmitací cívky. V důsledku toho je její průměr velký (70mm) a spolu v kombinaci s neodymiovým magnetem dosahuje toto řešení excelentních parametrů. Z vnějšího pohledu pak tato konstrukce přináší typický vzhled basových měničů – velká odvětraná krytka magnetického obvodu, která u menších typů zasahuje až na asi 1,5cm k závěsu .- a to podporuje výslednou tuhost již tak dokonale tuhé membrány. Ze zadní strany těchto měničů spatříme taky unikátní řešení (měniče řady Esotec a Esotar mají zásadně tlakově odlévané koše z lehkých slitin s perfektní povrchovou úpravou strukturovaným lakem) a jejich nosné prvky (nohy) mají velice malý průřez vzhledem ke zvuku, jež se šíří od zadní strany membrány. Tím se potlačují různé difrakce a tedy nežádoucí ovlivnění charakteristiky.
Výhybky nesou fázové a impedanční kompenzace a pro některé zesilovače představují nestravitelnou zátěž. Jelikož konkrétně u C5 je díky uzavřené ozvučnici, zmíněným kompenzacím a systému Compound (jde o dva za sebou umístěné stejné basové měniče) dosažena jen velmi malá citlivost (83dB – důsledek za velmi vyrovnanou fázovou a kmitočtovou charakteristiku), nelze počítat s tím, že běžné komerční zesilovače nevalných parametrů (proudová zatížitelnost, stabilita v nízkých impedancích, rychlost přeběhu, zkreslení) budou pro C5 tím pravým partnerem. Výrobce udává, že pro jejich pohon v závislosti na ploše či objemu místnosti stačí zesilovač již od 50w (viz specifikace). Ovšem zesilovač musí být opravdu kvalitní. Jen odbočím, u jiného kolegy hrají C5 v akusticky vyladěné místnost v kombinaci také s Naim Audio, avšak s nejvyšší řadou. Ve srovnání s aparátem kolegy, co inzeroval ony zmíněné C5 a měl také řetězec Naim, však nejvyšší modelová řada podává vskutku excelentní zvukové výsledky ve všech směrech a je to opravdu dramatický a propastný rozdíl. Bohužel, stejný rozdíl je samosebou v pořizovacích cenách oněch top přístrojů.
Když shrnu stručně základní zvukové atributy soustav C5, musím na prvním místě uvést vzdušnost, neskutečnou lehkost reprodukce, detail a zase vzdušnost, lehkost reprodukce a množství detailů, které dosud v nahrávkách zůstávalo utajeno. Bas je hluboký, nádherně prokreslený, separovaný, nedunící, nebučící jako u řady basreflexových ozvučnic a díky tomu je monitorově přesný, suchý, úderný a krátký, bez rušivého doznívání. Jak již bylo zmíněno, tyto atributy zvuku se nedostaví v žádném případě, pokud nejsou C5 správně pečlivě nainstalovány v místnosti, místnost není upravená a kvalita řetězce není dotažená do detailů včetně kabeláže a pračky síťového napětí. Ke kabeláži – firma Dynaudio nabízí ke svým produktům speciální švýcarský kabel Ocos – jde o koaxiální stíněné kabely (doporučuje se Ocos Tripple) a ty se zapojují do speciálních koaxiálních konektorů, kterými jsou C5 vybaveny. Pokud někdo kabel Ocos chce nahradit jiným kabelem, tak k jeho připojení slouží nepřekonané technicky špičkové svorky od firmy WBT. U nás se dá sehnat kabel s názvem Transcorrect (patent pana ing. Fikejze) a jde o speciální kompenzovaný kabel vyvinutý speciálně právě pro nejvyšší modely Dynaudio. Tento kabel jsem měl zatím jen zapůjčený a věřte, že přínos ve zvuku byl opravdu hodně velký ve všech ohledech. Přínos ale vynikne opravdu na vyšších sestavách, na levných kompromisních zařízeních, kdy cena onoho kabelu mnohdy silně převyšuje cenu zesilovače, nemá smysl o něm uvažovat.
Když máme tu možnost splnit vše, co je nezbytné pro využití potenciálu C5, tak jsme na konci cesty, tak říkajíc za vodou a asi nás v dohledné době nebude nutit nic měnit. Pak bude stačit, když své úspory budeme utrácet za kvalitní audiofilské nahrávky. Výhodou je, že řada rockových ikon, která já poslouchám, se dá sehnat už i ve verzích SHM.CD, mini repliky LP japonského vydání na CD, ve formátu XRCD a jiných (SACD, DVD-A) od labelu Telarc, MFSL, JVC, Naim a řady jiných. Toto krmení našeho CD přehrávače pak zajistí, že nahrávka není už tím vyloženě nejslabším článkem, jak to je často v případě běžných vydání naší oblíbené hudby. To platí nejen pro CD, ale i pro LP, bohužel řada dnešních vydaných LP nedosahuje patřičných zvukových kvalit, ale sehnat se dají za patřičný obnos opravdu zvukově excelentní kusy.
Jeden takový se mi dostal před 3 lety do ruky, jde o 180gr vinyl Erica Claptona – Unplugged. Tento špičkový koncert poslouchám řadu let na CD, ale nyní z LP je to ta pravá nirvána. Panenská nepoškrábaná deska, nádherný obal a buklet, k tomu slušný aparát a to je to, co mám rád. Ještě až se mi podaří sehnat C5 v top stavu, pak už budu opravdu spokojen (aspoň zase na čas, než něco vymyslímJ.
Tím končím svoji ódu na C5. Všem zájemcům o kvalitní poslech hudby v domácích podmínkách, kteří uvažují o nákupu sestavy, doporučuji do výběru zahrnout i výrobce soustav Dynaudio. Je možné, že mnohé z vás tyto bedny svým zvukem osloví tak, jako mě a zůstanete jim věrni na předlouhá léta.
Zdeny
09.02.2011, 18:47 | Zdeny60
